Tichá dívka

4. července 2007 v 11:44 | Bara First |  Z vlastních nápadů
Znala jsem jednu dívku. Jen od vidění, ani nevím jak se jmenuje, ale pamatuji se na ni dodnes. Bývala veselá, často jste ji mohli vidět rozesmátou a horečně debatující se svými věrnými kamarádkami. Asi nejchytřejší ve své třídě, všichni učitelé ji téměř milovali, a ještě k tomu byla velmi hezká. Taková ideální dívka. Ano, vypadala šťastně, jenže zdání klame.
Z vyprávění přátel vím, že toto je sice pravdivé, ale jen do určité doby. Když jí bylo asi 14 let, její otec odjel pracovně do ciziny, do Indie, kde viděl lidi tak chudé, že se mu o tom nezdálo ani v tom nejhorším snu. Samozřejmě to pak doma vyprávěl, a dcera si s hrůzou uvědomila, jak žije ona a jak je nevděčná, když nadává na svůj život, když si stěžuje třeba na jídlo v jídelně. Dříve vracela celý oběd, ale teď ho snědla, nebo si neobjednávala vůbec. Byla téměř zoufalá, jak se chtěla změnit k lepšímu. Na chudé lidi po celém světě nemohla zapomenout, zdály se jí strašlivé sny, litovala svůj minulý život. Téměř se zbláznila, už jste ji nepotkávali obklopenou kamarádkami a rozesmátou. Nyní chodila zamyšlená a většinou sama.
Jednoho krásného březnového dopoledne, kdy již bylo teplo a my mohli trávit přestávku mezi vyučováním venku na balkoně, ona klidně seděla, vyjímečně si povídala s přáteli, usmívala se, ale pak... Zničeho nic vstala, roztáhla paže, z úst se jí dostal šílený skřek a pak hlasitě, ale klidně řekla "I want to be a silent girl" a skočila. Byla to sebevražda, na kterou naše škola jen tak nezapomene. Ještě několik let se o ní mluvilo a učitelé říkali hrůznou historku pro zastrašení svých neposlušných žáků. Jenže já to viděla, mně nikdo nemusel připomínat ty strašlivé vteřiny. Ta slova, poslední slova před chtěnou smrtí, vyřknutá smířeně s osudem, s vlastním rozhodnutím, tak klidně, že by nikoho nenapadlo co chce udělat. A přece. Nikdo ji nezadržel a ten osudný okamžik si pamatuju. Obraz dívky stojící před zraky udivených přihlížejících. A ta slova zůstanou vyryta v mé duši navždy. Snad tak chtěla odpuštění za svoje činy, podle jejího svědomí špatné. Snad chtěla odčinit své hlučné chování. To se nikdo nedozví. Chtěla být tichou dívkou a její přání se splnilo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kubuš Kubuš | E-mail | Web | 14. října 2011 v 19:43 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama