Srpen 2007

Život v písmenech - úvod

23. srpna 2007 v 10:39 | Bara First |  Život v písmenech
Život v písmenech... co člověka napadne, když tohle uslyší? Toť otázka. Někoho třeba písmenka jak běhají a skákají, jiného možná lidský život vepsaný do písmen a slov. Pravdu bude mít ten druhý. Život
v písmenech bude mým nastávajícím internetovým deníčkem, kde se můžete dočíst o všem možném co se mě týká. Teda pokud to někoho zajímá. A pokud ne, má smůlu.

Naposled

8. srpna 2007 v 19:07 | Bara First |  Z vlastních nápadů
Po několika týdnech konečně přidávám nový článek... ale mám omluvu, týden jsem byla na vodě na Slovensku a týden na táboře v Moravském krasu, takže mě netrestejte ;-) a příjemné čtení!

Naposled se ráno budím s myšlenkou, že dneska něco musím udělat.
Naposled dělám své každodenní povinnosti, ačkoli vím, že je to zbytečné.
Naposled vycházím z domu, kde jsem se narodila a kde jsem žila těch několik zoufalých let.
Naposled zavírám ty krásně vyřezávané dřevěné dveře, které jsou starší a možná i šťastnější než já.
Naposled se podívám na dům, jehož vzhled nikdy neprozradil atmosféru uvnitř.
Naposled jsem mu za to vděčná a naposled mu za to nadávám.
Naposled se otočím zády a kráčím po cestě, stále dál, kolem míst, která jsem celý život tolik milovala, až se zastavím u vysokého příkrého skalního srázu, z nějž je krásný výhled na mou rodnou vesničku.
Naposled je každý můj krok doprovázen šílenou bolestí, jakoby někdo do mých chodidel vrážel čepel ostrého nože, jakobych chodila bosa po uhlících, které bíle a strašidelně svítí ve tmě, které jsou žhavé.
Naposled se ujišťuji, že tohle je jen důsledkem trápení, trápení, jehož břímě mi nikdo nechtěl vzít.
Naposled se ptám osudu, proč zrovna já jsem musela mít zničený život, když na světě jsou tisíce jiných, kteří by si to zasloužili víc než já, nevinná.
Naposled přemýšlím, kolik lidí mělo podobný život, a kolik z nich si vybralo jedinný okamžik smrti místo několika dalších let trápení.
Naposled přemítám, jestli to bylo správné rozhodnutí.
Naposled si říkám, že se to už nikdy nedozvím.
Naposled vzpomínám na těch pár světlých okamžiků v jinak neprostupné tmě mého života.
Naposled se v duchu loučím s jediným člověkem, který mě měl rád.
Naposled se ozve můj hlas, když mé rty šeptnou "sbohem".
Na posled se rozhlédnu, jakoby obraz zapadajícího slunce nad vesnicí mohl zůstat v mé mysli navždy.
Naposled se nadechnu čerstvého večerního vzduchu a naposled skočím do nekonečné propasti pode mnou. Naposled...