Leden 2008

1. kapitola

31. ledna 2008 v 20:46 | enterona |  Až zemře minulost, budu žít já
První (a doufám, že ne poslední) kapitola. Je to vlastně takový úvod do děje...

Prolog

24. ledna 2008 v 18:03 | enterona |  Až zemře minulost, budu žít já
Prolog k povídce Až zemře minulost, budu žít já.
Pro případné čtenáře: mějte se mnou trpělivost a komentujte ;-)

Harry Potter a jiné příběhy

22. ledna 2008 v 20:51 | enterona |  Život v písmenech
Znova se vracím k tématu fanfiction. Už týden si postupně plním jeden z mnoha snů, a to napsat povídku. Delší než moje obvyklá půlstránka a s aspoň nějakým dějem. A taky aby to někdo četl a komentoval (styďte se! ;-), protože psát sama pro sebe je sice hezké, ale člověka to po chvilce přestane bavit.
Aspoň u mě platí, že si přečtu radši fanfikci než obyčejnou dlouhou povídku, u níž není zaručeno, že bude zajímavá a čtivá, a tak jsem se rozhodla pokusit se něco takového napsat. U hp povídek to zajímavé a čtivé sice taky nemusí platit, ale stejně je čte víc lidí :). Já osobně jsem na nich byla kdysi závislá, trávila u počítače každou volnou chvilku a četla a četla a četla. Každičkou blbost.
V rámci svého velkého a slavného rozhodnutí ;-) jsem si založila nový email, abych každému nemusela prozrazovat své jméno. Pak jsem si založila účet na http://fanfiction.potterharry.net/ odkud mi poslali heslo na můj čerstvě vytvořený email, od kterého jsem, jak jsem vzápětí zjistila, zapomněla heslo... Naštěstí je gmail poměrně inteligentní a dá se s ním dobře domluvit, a tak mi to heslo znovu poslal. Jinak bych si asi splnila svůj další sen a vraždila.
Taky jsem včera zjistila, že na tom možná moje rádoby spisovatelské umění není zas tak špatně. V jedné knížce (která vypadala jako kopie a sloučení několika jiných knížek, ale kdo tohle nedělá, že?) jsem četla o "křiklavě rozhozených vlasech po polštáři" a o tom, že něco bylo tak strašně napínavé až se z toho hlavní hrdinka "úplně posadila". Chápu, že napsat celou knížku (ačkoli tahle byla zrovna hodně tenká) je určitě složité a člověk si nevšimne všech překlepů, ale tohle je šílené.
A taky jsem díky toplistu zjistila, že poslední dobou hledají minimálně dva lidi denně na seznamu pojem gravitační síla a tak mi zvyšují návštěvnost. Asi jim připadá zajímavý titulek o tom, že žádná gravitační síla neexistuje. Díky Genesis. ;-)


Všichni jsme blázni!

13. ledna 2008 v 14:56 | enterona |  Básničky
Já jsem se asi pomátla :)
A ten název, neberte si to osobně...

Žila, byla... a umřela

11. ledna 2008 v 15:32 | enterona |  Básničky
Jestli vám bude připadat, že ty první dvě sloky jsou divné, tak jsou staré víc jak půl roku, ten zbytek je ze včerejška. Vymýšlela jsem to sice v blbé náladě, ale mělo to být veselé. Teprve až jsem to dopsala, zjistila jsem, že zase někdo umřel... A komentujte, komentujte, ať za vás nemusí ty příspěvky kopírovat blog.cz.

Faith in despair

4. ledna 2008 v 19:24 | enterona |  enterona.blog.cz
Ne, nespletl ses. Já jsem fakt změnila vzhled a přidala článek, ale ten článek bude jen okecávání toho vzhledu ;-). Faith in despair, víra v beznaděj. Silvestr už skončil a tak jsem usoudila, že na PF 2008 je už trochu pozdě. Já vím, chtěla jsem to změnit už v úterý večer, ale znáte to, sliby chyby. Už žádný konstrastní a křiklavý, růžovo černý, ale nádherná modrá...
Ale potřebovala bych poradit. Mezi článkama jsou čáry a jsou bílé. Netuší někdo, jak se to dá změnit? Kdo jo, ať píše, prosím prosím, smutně koukám. A ať to taky není víra v beznaděj.
Dodatek: Můžete se na tento lay i podívat.

Dědečku!

1. ledna 2008 v 16:09 | enterona |  Z vlastních nápadů
Jak na nový rok, tak po celý rok? Ach kéž by... Ale jako novoroční předsevzetí si můžu dát, že budu psát víc článků než dřív... že se mi podaří nějak zvednout návštěvnost... a že bude můj blog jenom vzkvétat, ne? Mimo jiné, samozřejmě... Jedinou vadou na tomto plánu je, že jsem snad nikdy žádné předsevzetí nedodržela...
K povídce: Mám dědu a nevlastní babičku. Nikdy jsem je neměla moc ráda, návštěvy u nich jsem přetrpěla jen proto, že jsem musela, naštěstí pro mě bydlí od nás sto kilometrů a tak ty návštěvy nebyly moc časté. Babička ale loni onemocněla, půl roku byla v nemocnici, dědeček musel tu dobu nějak přetrpět a tak teď vypadá strašně unaveně a staře a mě teď, vždycky když je vidím, trochu trápí svědomí. Jsem nevděčná vnučka... Tenhle příběh je psaný pro ně, bohužel (nebo spíš bohudík) si ho ale nejspíš nikdy nepřečtou.
P.S. Pro ně, nikoli o nich. Vážně to není pravda, jak si někteří mysleli ;-)