Před pikolou, za pikolou...

26. dubna 2008 v 21:32 | enterona |  Život v písmenech
... a tak dále. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč si zrovna naše želva tak ráda hraje na schovávanou? Asi se naštvu a přestanu ji pouštět ven, hledat ji totiž v naší zahradě s naprosto zarostlými záhony (myslíte, že do průměrně udržované zahrádky patří kopřivy, malé habry a javory, kopřivy a plevel, který jenom vypadá jako petržel?) je opravdu zážitek.
Jinak byl dnešní den absolutně dokonalý. Absolutně dokonalý.

Samozřejmě až na pár maličkostí. Ráno nestálo za nic (a to jsem se tak těšila, že se konečně vyspím), od čtyř jsem nemohla usnout. Samou radostí, strachem a zimou.
Pak taky nemůžu považovat za dokonalou tu hodinu v lese, strávenou převážně nadáváním sobě samé, ale samozřejmě taky ušlechtilejšími činnostmi. Třeba pořváváním na ostatní, jestli náhodou netuší, kde je ta a ta kontrola, bezduchým zíráním na mapu a občas i do buzoly (který je vadná, vadná a ještě jednou vadná. ... Promiň, buzolo, má jediná.), žucháním do bažin a potoků (mimochodem, neskákejte z výšky na železný most. Nebo klidně skákejte, ale bude vám pěkně blbě), prodíráním se křovím, snahou o rychlou chůzi a dokonce občas i běh. (Bohužel moje cesty dýchací protestovaly a tak jsem jak blbec stála, opírajíce se o strom, kašlala a třásla se.) Většinou to ale zůstalo jen u snahy. (No smějte se mi, ale zkuste někdy měsíc ležet doma a skoro se nehýbat a pak uběhnout čtyři kilometry se sto devadesáti metry převýšení. Hmm?)
Další čtvrthodinu jsem seděla na hrozivě se kývající lavičce, vypila litr a půl odporně sladkého (ale jinak skvělého) pití, snažila se převléct a přesvědčit vlastní nohy, aby se konečně přestaly třást.
(Všem, kterým jsem právě znechutila orientační běh, se velice omlouvám. Ale neberte to tak vážně, vždyť já ten sport miluju.)
Další drobná vada byla, že celá dokonalá část této soboty trvala sotva šest hodin. Začínám se šíleně těšit na víkend za dva týdny. To už bude asi o třicet hodin víc, tralala.
Veselé okamžiky radši nebudu vyjmenovávat. Jednak by to bylo na dlouho a druhak by to (skoro) nikdo nepochopil.
Doma už to bylo horší. Sotva jsem přijela, stále se pitomě usmívající (a pak se divím, že na mě všichni blbě civí...), poobědvala, hodinu ležela a civěla do stropu, napsala napis povídky (a pak rázně zaklapla blok), pověsila prostěradla, která báječně vlála ve větru, pozdravila babičku (a přesvědčila ji, že opravdu celý den nesedím zavřená ve svém pokoji, když "je tak hezky"), seděla u počítače a snažila se vymyslet děj příběhu, který musím napsat do zítřejšího večera (jinak mě zbytečně vyhodí ze soutěže - už asi tisící, které se účastním - což by mě mrzelo, protože si chci užít ten pocit, až mě nepustí dál na základě té blbost, co jim tam pošlu), zametla terasu, uklidila prskavky ze Silvestra (a předtím se s nima pohrála, naaranžovala do poloprázdného truhlíku a využila foťák, který se už pár týdnů nachází v mém pokoji - což je příjemná změna, protože jinak se k němu skoro nedostanu) a hrála na flétnu (a s hrůzou zjistila, že do mého absolventního koncertu, po kterém jsem odhodlaná se konečně vykašlat na celou hudebku, už nezbývají tři týdny, jak jsem si myslela, nýbrž jen a jen týden a půl), byl už večer.
(To bylo ale hezky dlouhé souvětí, že?)
Teď můžete mít aspoň jakousi představu o tom, co dělávám o víkendech. Jediným štěstím ale je, že vás s tím nehodlám nudit každý týden, neboť bych se začala opakovat.
A já ten večer nedělám nic jiného, než že píšu příšerný článku na blog. Doufám, že ho aspoň někteří z vás stráví lépe než čtením mých žvástů...
(Taky vám připadá, že se celý předchozí text skládá z nesmyslných vět? Vymlouvání se na nefunkční mozek jsem už použila hodněkrát, že? No co, prostě jsem blbá.)
(A asi bych si měla rozmyslet, než si půjčím další díl Alice, nebo z těch závorek zcvoknu. Teda... aspoň bych řekla, že je mám odtud. Možná je to jen občasný samovolný záchvat závorkaření...)
Doboru noc (nebo případně ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, podveřer, večer, chuť a vše ostatní, co může být dobré. A já už konečně mizím.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lennie Lennie | Web | 27. dubna 2008 v 9:53 | Reagovat

:-D hezký článek...pobavily mě prskavky ze Silvestra...nevím jak oststní lidi, ale my je uklízeli na Nový rok odpoledne...

2 Genesis Genesis | 27. dubna 2008 v 10:54 | Reagovat

my projistotu ani zadne prskavky nemame...

3 Keneu Keneu | Web | 28. května 2008 v 13:18 | Reagovat

Máte úžasnou zahradu... Připomíná mi Weasleyovic zahradu...

Používáš hodně závorky? Já jsem zase blázen do "pár teček"...

4 enterona enterona | Web | 28. května 2008 v 21:23 | Reagovat

:D Jo, něco na ten způsob, jen (bohužel) nemáme trpaslíky :(

Já miluju obojí. Kdybych se to nesnažila omezovat, bylo by tu už úplně přetečkováno a přezávorkováno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama