Červen 2008

5. kapitola

30. června 2008 v 10:39 | enterona |  Až zemře minulost, budu žít já
Mám pro vás, řekla bych, velice překvapivou zprávu. A mrzí mě, že už to všichni zjistili z nadpisu, protože jsem se v tom chtěla pořádně vyžívat. No, tak nic.
Pokud si někdo všiml předchozího článku nebo se dívá na názvy rubrik, po pěti měsících existence této povídky konečně zjistil, jak se jmenuje. A doufám, že si nad názvem nerve vlasy jako já.
Tato kapitola, ke které jsem se musela dokopávat dva měsíce, abych ji včera napsala najednou a zjistila, že mě to vlastně strašně baví a nechápu, proč jsem s tím tak dlouho otálela, je podle mě ještě divnější, než ta minulá. Asi měl někdo pravdu, když psal, že mám ty postavy trochu přemoudřelé, na to, že jim má být jedenáct. Ale já se budu hájit pořád tím, že v čistokrevných rodinách byli děti vždycky vychovávány tvrději (jen se podívejte na Malfoye).
A vůbec je to praštěné. Nikdy by se to nemohlo stát. A to už neokecám, maximálně můžu tvrdit, že jsme v Bradavicích, kouzelném světě, kde je možná všechno.
Přes veškeré své záporné poznámky bych ji ráda někomu věnovala. Kromě všech čtenářů, kteří na mě ještě nezapomněli a kteří se, aspoň maličko, těšili na pokračování. Takže, Cj-adame, je pro tebe, protože jsi s tím otravoval tak dlouho, až jsi mě k tomu donutil :)
(Minulé kecy neberte tak úplně vážně a nejlépe si jich vůbec nevšímejte. A ani se mě neptejte, proč je vlastně píšu, když sem potom dávám takové upozornění...)

Stars are falling down and down

30. června 2008 v 10:38 | enterona |  enterona.blog.cz
Další hrůza?
Ale když mě už ten předchozí lezl krkem...

Harry Potter Fanfiction

30. června 2008 v 10:09 | enterona |  HP Fanfiction
Moje první kapitolová povídka. Děj se odehrává v době Pobertů, hlavní postavou je Karina Tearsová, rozmazlená dcera jedné slavné rodiny čistokrevných čarodějů. Všichni tedy automaticky předpokládají její počátek životní dráhy v kruhu dalších nafoukaných studentů pyšných na svůj původ. Ale málokdy je vše, jak se zdá.
Povídka je zatím nedokončená, ale konečně jsem zase začala psát.

27. června aneb Hurá na prázdniny

27. června 2008 v 22:08 | enterona |  Život v písmenech
(Ještě si pamatuju článek věnovaný začátku školního roku. Je to strašně dávno a zároveň před chvilkou. Einstein měl pravdu.)
Ano, dnes se rozdávalo vysvědčení, a tak neodolám a přidám se ke kopci lidí, který o tom dneska napsal článek. A proč by vlastně ne?

Balada na tvůj konec

22. června 2008 v 19:34 | enterona |  Básničky
Nějak jsem za ty roky zapomněla definici balady a nechtělo se mi hledat. Nicméně, když to má baladu v názvu, ještě čtenáři nic neříká, že to ve skutečnosti balada má být, že?
(Aneb jak se nesrozumitelně obhajovat...)
Místy mi připadá mírně nechutná. A byla psána fanatickou částí mého já, která si libuje v týrání, bolesti a smrti.
(Naštěstí jenom v myšlenkách a literárních kouscích. Zatím nemám v plánu doopravdy vraždit. Na to jsem příliš velký strašpytel.)
Ať se líbí.

Miluju Ostravu. Miluju Ostraváky. Miluju Ostravské nářečí!

21. června 2008 v 22:08 | enterona |  Život v písmenech
Ostrava má své kouzlo. Je v podstatě strašně škaredá, zaprášená a špinavá. Ale milá. A má tramvaje!
Ostraváci patří mezi mé příbuzné a předky. Jsou hodní a je s nimi legrace. (Občas až příliš. Slavili jsme něčí narozeniny v restauraci a strýc ukecával servírku tak dlouho, než mu tu deku opravdu přinesla.)
A Ostravské nářečí je nádherné už proto, že v něm vlastně nevidím skoro žádné nářečí. U většiny lidí z města registruju jen pár zvláštní slov a hlavně úžasný přízvuk.
A teď už normálně. Tedy spíš jako obvykle.

Vrána k vráně sedá

12. června 2008 v 20:46 | enterona |  Z vlastních nápadů
Checht, jsem stále línější a línější. (A blbší a blbší, ale to se nepočítá...)
(Mimochodem, smysl předchozího odstavce, či jak to jinak nazvat, se nejspíš zamiloval do logiky, nedal na rady přátel, aby ji nechal být, stihl ji ještě na letišti, nastoupil s ní do letadla, kde ji tak dlouho mámil, až ji omámil... A vzali se na Kanárech.)
Text, z písmenek jen narychlo slepených přírodní smůlou mého myšlení, níže, je moje cvičná úvaha ze školy. (Tu "oficiální" sem nedám ani za nic. Myslím si, že je ještě horší a nesmyslnější než toto.)
Nevím, proč to sem dávám, nevím, proč sem vlastně píšu tyhle bláboly. Asi mě baví dělat ze sebe větší pako, než jsem. Nevím...
Ale mám pro vás zajímavou a důležitou zprávu. Relativně.
Zaprvé, pokud si vzpomenete na jakýsi pradávný článek, pojednávající o soutěži a mých layoutech na Layouts, jistě budete aspoň trochu zvědaví na výsledky. Už jsou asi měsíc, jen já na to pokaždé zapomněla. (Nějak k nim dobluďte, nejkratší cesta vede asi přes sekci Soutěže, v levém sloupečku.)
Zadruhé, na stejných stránkách se pořádá další layoutovací soutěž. Má vskutku zajímavé zadání, tak neváhejte a účastněte se.
(Tak mě napadá, že jsem to měla dát spíš na začátek, že? Doufám, že se k oněm zprávám dostaly aspoň nějaké zbloudilé duše...)

A jaký to je šok, ráno se probudit...

8. června 2008 v 21:27 | enterona |  Život v písmenech
Minulé dva týdny byly doslova šílené. A tak musím zklamat všechny, kteří si mysleli a doufali, že už má duše poletuje v jiném světě. Neozývala jsem se z jiných důvodů.