Listopad 2008

Nebe a země

26. listopadu 2008 v 21:18 | enterona |  Básničky
Ódy na Tebe (Zpověď zamilované), část první
(Ještě budou další dvě.)
Básnička psaná kvůli soutěži. Nechci vyhrát (stejně nemám nejmenší šanci), chci, aby si moje výplody přečetl někdo, kdo tomu rozumí.
Navzdory všem neblahým předtuchám mi to naše češtinářka pochválila. Potěšilo to. (I když, některé věci mi můžete říct třeba desetkát, a já vám stejně nebudu úplně věřit.)
Zkuste mi napsat pár slov. (Nemusíte chválit. Jakákoli slova k tématu.) Je to už dávno, co jsem o to prosila, ale teď mi na tom docela záleží.

Zima přišla a nikdo se před ní neschová

23. listopadu 2008 v 20:17 | enterona |  Život v písmenech
(Ani ptáček. Ani do dubu. Cha.)

Sníh! Je sníh! Sněžilo! Huuuujááááááách!

(To byla asi moje reakce, když jsem se v sobotu ráno vzbudila a podívala ven. Ale předtím to bylo vtipné. Pípala mi sms, já ani neotevřela oči a spala jsem dál. Zdálo se mi, že mi má bývalá spolužačka a kamarádka píše, že sněží (a že přijede z brna sem, ale to je vedlejší). Nepochopila jsem, proč. Pak jsem se probudila, popadla mobil (kde byla úplně jiná sms, která mě naopak vůbec nepotěšila) a podívala se z okna. A...)

I škleb je vlastně veselý

18. listopadu 2008 v 22:24 | enterona |  Život v písmenech
Jó, to mě vždycky strašně bavilo, jak se v knížkách na sebe všichni šklebili...

Blaženost lesního života

17. listopadu 2008 v 19:38 | enterona |  enterona.blog.cz
Konečně.

Na málo co jsem byla poslední dobou tak alergická, jako na ten "romantický layout", který tu strašil předtím. Ano, líbil se mi, všichni jste mi ho chválili (jestli se vám líbil, to je věc druhá), ale byl tu příliš dlouho. Začal mi lézt na nervy. A měl moc velké záhlaví.

Krize nejkrizovatější

13. listopadu 2008 v 20:59 | enterona |  Život v písmenech
(Neumím psát. Nejde mi to. Ale píšu.)

Žiju. Jo. Výborně. Mám za sebou pravděpodobně nejhorší část listopadu. (A taky jsem si ji pořádně užila, hehehe. Ty výkyvy nálad mě opravdu baví, pendluju od šílených záchvatů smíchu k absolutní shnilosti. To nic, to bude dobré.)

Ty dny byly moc dlouhé a vesměs i moc škaredé. Spoustu věcí okamžitě zapomínám, mám problémy s určením dne (nejspíš to bylo včera, když jsem chtěla ráno vypnout budík, protože jsem si myslela, že je sobota), nevím, co bylo včera (a když už, tak se mi to plete s tím, co bylo předvčerem a den předtím), události minulého týdne se mi zdají (když ne roky, tak) měsíce vzdálené.

Umřít. Zbláznit se. Já nevím...

Svíčka

5. listopadu 2008 v 19:51 | enterona |  Básničky
(Mimo téma, víte, co začíná za deset minut v Masters of Rock Café? Au. Au. Au!)
Helloweenská básnička. Takto ho slaví blázni jako já. Zapálí si svíčku, sednou si na postel, koukají do plamene (pak se diví, že jsou poloslepí) a nechávají plynout myšlenky. Pak je cosi napadne, vezmou si blok a tužku a píšou. Třebaže jim svítí v pokoji jenom ta svíčka, takže nevidí, co píšou, takže se v tom potom nemůžou vyznat.
Bude to asi znít hodně ujetě, ale když mě nenapadaly rýmy, zírala jsem do světla a hned jsem věděla...
A výjimečně se mi líbí, nebudu vám lhát.

Milovaní lidé jsou lepší živí

3. listopadu 2008 v 21:06 | enterona |  Život v písmenech
Nemám pravdu?

Už týden se chci vypsat, protože jsem toho měla hodně na srdci (teď toho mám o dost míň, protože jsem pozapomněla, co jsem to sem chtěla napsat, ale zase o něco víc, protože uběhlo pár dní). Nějak jsem vůbec neměla čas. To se mi normálně nestává. A bude hůř.

Teď se na nás totiž valí listopad. Proti listopadu nemám zhola nic, ale má se v něm stát tolik věcí, musím udělat tolik věcí, že prostě nezvládám. (Vezměme si třeba jenom zítřek. Jdu ke dvěma zubařům (dvěma! chápete? ještě že z nich nemám panickou hrůzu jako někteří), mám besídku (a tu skladbu absolutně neumím), kamarádka má narozeniny (nic pro ni nemám, naštěstí si nějak nedáváme dárky) a ještě je výročí akademie (to jen tak, aby toho bylo víc. A budu mít další důvod otravovat hudebkáře). Ano, a tohle je jenom úterý.)

(Musela jsem si postěžovat.)