Prosinec 2008

Dokážu cokoli

29. prosince 2008 v 20:34 | enterona |  Básničky
Ódy na Tebe (Zpověď zamilované), část třetí
Nudím se. (Trochu.) Myslela jsem si, že budud ráda, přece jen je to dobrá změna proti přílišnému školnímu stresu, ale... už mě to přestává bavit. No nic, aspoň sem přidám něco, co už přidávám víc jak měsíc.
Poslední má soutěžní básnička. Líbí se mi ze všech tří nejmíň. K jedné sloce mám tak trochu odpor. Je to hloupé, když jsem to psala sama, že. Nevadí. Aspoň pár obratů se mi zcela sobecky líbí.
Platí totéž co vždycky, komentáře jsou vítány. Pár slov potěší.
(Jó, kdybych se tím řídila aspoň sama, když to tady říkám...)

Nejsem tak zkažená, jak vypadám

28. prosince 2008 v 16:22 | enterona |  Život v písmenech
(Jsem zkažená mnohem více.)

Šťastné a veselé

23. prosince 2008 v 18:55 | enterona |  >>Mimo mísu<<
Nikdy jsem si nemyslela, že umím kreslit, ale já ty sněhuláky prostě miluju. A k jejich přání se přidávám.
(Myslím si, že pod veselými Vánoci se skrývá úplně všechno, co by se jinak dalo popřát: bohatého ježíška (checht, to spojení je nanejvýš divné), ať nikomu nezaskočí kost z kapra ani hrášek ze salátu, ať jsou bílé vánoce, a já nevím, co se ještě přává. Prostě Veselé Vánoce.)


Genialita tkví v jednoduchosti

22. prosince 2008 v 22:12 | enterona |  Život v písmenech
Samozřejmě si nemyslím, že měl albert einstein jednoduché myšlenky, naopak, řekla bych, že kdyby byly méně složité, ničemu by to neuškodilo, ale taková ta běžná genialita (která vlastně vůbec není genialitou) prostě jednoduchá je.

Foto-stolo-štafeta

21. prosince 2008 v 11:18 | enterona |  Já, enterona
Chich, já vždycky něco slíbím a pak se na to vykašlu. Už skoro před měsícem jsem se přidala k další štafetě (tato nemoc je jakási nakažlivá), která se mi líbila.

A budeme veselí a laskaví na všechny okolo

19. prosince 2008 v 22:17 | enterona |  Život v písmenech
I kdyby to byli třeba lidé, které nemáme rádi.
Protože přece přichází Vánoce, nejkrásnější svátky v roce.

Je to ovzduším

13. prosince 2008 v 14:13 | enterona |  Život v písmenech
Všichni jsou poslední dobou divní. Všechno je divné. Já jsem divná dvakrát tolik. Už mě přestalo bavit svádět to na skvrny, případně erupce, na slunci (nebo na mozku, že ano). Takže za všechno může (špinavý městský) vzduch.

Pojďme domů, prosím

7. prosince 2008 v 21:31 | enterona |  enterona.blog.cz
Nevydržela jsem to.

(Měla jsem počkat aspoň do zítřka. Byl by to přesně rok od toho, co tu byl můj první vlastnoručně stvořený layout. A všichni víte, jak já si potrpím na výročí.)

Možná zázrak

4. prosince 2008 v 19:26 | enterona |  Básničky
Ódy na Tebe (Zpověď zamilované), část druhá
Děkuji moc za minulé ohlasy. Potěšily. Ale... nebrečte. (Stačí, že to dělám já.)
Ta básnička je... jako by někdo vzal nůž, uřezal kus mojí duše a vmíchal ji dovnitř. Hodně osobní.
Počtěte si, jestli chcete. (A zkuste zase něco napsat.)
(A když je dneska svaté Barbory, nezapomeňte uřezat větvičku třešně, jabloně nebo zlatého deště nebo taky něčeho úplně jiného, a strčit ji do vázy.)

Sluchátka jsou lepší kamarád

2. prosince 2008 v 17:55 | enterona |  Život v písmenech
Bydlím o zastávku trolejbusu dál než jeden můj hodně bývalý spolužák. Občas jsme se spolu bavívali (a vždycky mi to zvedlo náladu, protože do druhé třídy byl můj život neuvěřitelně idylický), ale teď víc než měsíc na sebe maximálně mávneme nebo naznačíme ahoj. Oběma nám totiž většinou do uší vyřvává jakási hudba a... Moderní doba. Je to smutné.

Chtěla jsem mu říct, že jsem byla v jeho škole.