Leden 2009

7. kapitola

27. ledna 2009 v 22:04 | enterona |  Až zemře minulost, budu žít já
Ták. Za asi čtrnáct hodin jedu pryč, absolutně nestíhám, po dnešním dnu jsem zničená tak, že ani nedokážu vymyslet nějaké smysluplné přirovnání, ale přesto myslím na své čtenáře, kteří se jiste nemohou dočkat, aby si tady něco přečetli (lehce hysterický smích).
Je to kapitolu od kapitoly hloupější. Hlavní představitelka má hodně zmatené myšlenky. Tedy, ony by ty myšlenky nemusely být špatné, kdyby je psal někdo jiný. (Dobrá, říkala jsem, že vás nebudu odrazovat.)
Konečně se aspoň něco málo stane, i když to tak nevypadá. V pozadí, které nevidíte a nejspíš ani nikdy neuvidíte, se toho odehraje hodně. Možná že právě v tento den Voldemort navštívil Bradavice, aby se ucházel o místo učitele obrany proti černé magii, možná vytvořil viteál a to místo proklel, ale co já vím, počítat roky se mi nechce. Jinak se v pozadí toho mého příběhu (trochu těžčeji hysterický smích) zase tak moc neděje.
Chtěla jsem říct ještě něco, ale asi až někdy jindy. Ať vás to baví, pokud vás to chce bavit. Můžete něco napsat, ať mám co číst, až se vrátím. (Já hodně psaní, vy malá radost. Vy málo psaní, já velká radost. (Ono i málo psaní je lepší než žádné psaní.) Takhle nějak to myslím funguje.)
Asi zase neskutečně plácám. Radši už zmizím. (A půjdu se svalit do bláta a spát, jak o tom sním celý den, akorát místo bláta použiju postel.)
Jo, a podívejte se na layouts.candita.cz. Teď a ještě tak někdy za dva tři čtyři dny.

Chtěla bych být bramborem

25. ledna 2009 v 21:51 | enterona |  Život v písmenech
(Ne, nejsem normální, kdybych to tu doteď zdůraznila málokrát, a někdo se přece chtěl zeptat.)
Víte, brambory jsou ošklivé, špinavé a hoví si v zemi. Aby je někdo mohl sníst, musí je najít, vykopat, umýt, oškrábat, hodit do vody, pokrájet, osolit a okmínit, uvařit, počkat pěkných pár minut, drbnout do nich vidličkou, jestli už jsou hotové, slít, hodit na talíř, ještě jednou pokrájet, pofoukat a teprve potom labužnicky pojídat. (Případně samozřejmě může použít úplně jiný způsob úpravy, ale já jsem nikdy brambory nepekla, takže věřím jenom vařeným.)
A mají jedovaté klíčky. A jsou z Ameriky. A spousta lidí je nemá ráda.
A já osobně nechci být snězena.
Vlastně vůbec nechci být bramborem. Ale ono by to bylo z výše uvedených důvodů mnohem příjemnější (představte si ten pocit, jak z vás někdo oškrabuje špinavou slupku, jak vás krájí, napichuje vidličkou...) než být třeba ananasem. No fuj.
(Hodina angličtiny. Ony jsou vlastně krásné. O máločem tu píšu tak často, protože, upřímně, málokde se něco děje tak často. I proto, že máloco tak často je.)

Kouření je pomalá, sobecká sebevražda

22. ledna 2009 v 20:03 | enterona |  enterona.blog.cz
Vždycky se cítím báječně, když to tady vypadá jinak. Je to jiné, má to pevné obrysy, člověk to najednou vnímá a tak. A i když tohle má skoro stejné rozměry (je to asi jediná věc, která mě štve, ale neštve mě zas tak moc, abych odolala to tady celé změnit) jako minulé tohle, je to myslím dostatečně jiné.

Prohlášení nejen o autorských právech

22. ledna 2009 v 19:27 | enterona |  Slibuji a přísahám
Anebo taky tento (zaprášený kout internetu (nevíte někdo, co s tím pořád mám?)) blog kousek po kousku.

(Checht. Já jsem věřila, že když to napíšu do menu, donutí mě to něco takového opravdu napsat. Ale čtěte to jen, jestli vás to zajímá, nebo pokud se opravdu moc nudíte. Vlastně bych to nejraději přidala někam do starých článků, aby to nestrašilo na titulní stránce, ale pochybuju, že to jde.)

Balada na tvůj konec (2)

20. ledna 2009 v 19:21 | enterona |  Básničky
Někdo si možná pamatuje Baladu na tvůj konec z konce června. Už tehdy jsem říkala, že mám v hlavě pokračování.
Prvních pár slok je z léta, ten delší zbytek z nedávna. Je to dlouhé a nijak zvlášť poetické. A taky mám dlouhé verše a nerozumím rytmu. (Takový Villon má taky dlouhé verše, ale on to prostě uměl. On byl celý fantastický.)
A jen tak mimochodem. Píšu v první osobě, ona vypravěčka nejsem já (to neplatí úplně vždycky). Píšu a oslovuju Tebe (to není žádný on, to je prostě Ty), a onen Ty je něco jako vysněná bytost, nijak konkrétní (ze všech mých básniček byl Ty konkrétní jen v jedné (a překvapivě to byl jeden člověk)), pokaždé jiný (a to platí vždycky). Možná dopis, možná sliby, možná příběh... možná přánísměřované k nějakému Ty... nevím.
Jestli si to chcete přečíst a pochopit trošku líp, najděte si tu minulou.

Krásný je pocit vítězství

19. ledna 2009 v 21:02 | enterona |  Výkřiky
Tralala lala lalala.
Ne že bych to nečekala, ale... vždycky to potěší.
I když učitelka vypadala, že všechny ostatní v hudební porotě zmanipulovala, aby mi na ten diplom jedničku napsali.
A byly jsme první všechny tři (nikdy mě tento systém oceňování nepřestane fascinovat, stejně jako to nepřestane udivovat všechny lidi, jimž jsem se to kdy snažila vysvětlit), takže to nic neznamená. A mám nejmíň bodů, třebaže obě nadávaly, že jsou v kategorii zrovna se mnou. Proč mě sakra všichni považují za někoho šikovného, dobrého a možná i geniálního úplně všude?
Kdyby to byla pravda, možná mi to nevadí.
(Výkřik. Do internetového ticha písmenek. Zaprášený kout neexistujícího světa. Všichni se lekli a utekli. Chach. t.)

My o buzně a buzna ve skříni

16. ledna 2009 v 22:02 | enterona |  Život v písmenech
(Doufám, že se píše buzna a ne třeba busna. Ono je to stejně jedno horší než druhé. Proč jsem se jen o ten nadpis hádala a nedala raději klo klo?)

Lyžák. Lyžák lyžák lyžák.

Fantazie.

Zapojit se do zásuvky

9. ledna 2009 v 22:45 | enterona |  Život v písmenech
(Jó, to by byl život!)

Dobíjení duševní energie přes některé lidi není vůbec dobré. Ze dvou důvodů. Pravděpodobně tím ty lidi otravuju, jsem sobecká a nevadí mi to. A taky to působí trochu jako kofein z kávy (pokud jsem to dobře pochopila, když nám to bylo vysvětlováno) - nabudí vás to, jste čilí, mozek funguje, dobrá nálada taky... a pak to vyprchá a je hůř než před tím.

Všichni budou spokojení

6. ledna 2009 v 21:57 | enterona |  Život v písmenech
Jednou. Možná.
(Ale při přeházení sedacího nepořádku v trolejbuse to sedělo.)

6. kapitola

2. ledna 2009 v 13:20 | enterona |  Až zemře minulost, budu žít já
Myslím si, že by nemuselo být tak těžké najít na internetu horšího spisovatele, než jsem já, ale nějakého pomalejšího byste hledali určitě těžko.
Předpokládám, že jste se všichni za půl roku ztratili v ději (ono to nemá děj, takže jste se vlastně jenom ztratili), takže vám radím, abyste si to přečetli znovu. Pokud to přežijete.
Tu kapitolu mám napsanou asi od půlky října, ale ono nějak nemělo cenu ji sem dávat. Teď mám napsanou jednu další a půlku a vymyšlený děj až bůhví kam. Slíbila jsem si, že to prostě dopíšu. I když moje závislost a láska k fanfiction odletěla někam hodně daleko, myslím si, že je tohle příšerná stupidita, a že to nestojí za to dopisovat. Ale třeba překonám svoji lenost.
Neměla bych si odrazovat případné čtenáře, že? Nevadí. (Je to pro jejich dobro, hehe.)
A víte, kdo má dneska svátek? Och, Karina, má nejmilejší...
Příjemné čtení. (Chachacha.)