Dejte mi cokoli a já s radostí odletím

1. února 2009 v 21:52 | enterona |  Výkřiky
Dobří lidé ze všech světů, najděte se a zničte ty zlé.
A pak mi taky můžete pomoct.
Hej héj. (A o-la-lá a o-chich a chechty-checht a žblept a určitě ještě něco. Že.) Bolí mě úplně všechno. Myslím, že i ona pověstná (neřešte co je na ní pověstného, prostě je) levá nosní dírka s pravým uchem dostaly za posledních pár dní zabrat. (Neustále tvrdím, že to byl týden, protože týden je kratší než čtyři dny. Neuvěřitelné.)
Mám přesně patnáct hodin na to, abych se naučila sto devadesát francouzských slovíček a frází. Absolutno. (Kradená hláška. Napadala mě celý ten týden.) Učitelka nám to rozpočítala už dávno na patnáct slovíček denně. Absolutno na osmdesát třináctou.
Mám doma možná dvacet cédéček s anime a mangou. Když u nás zazvonila pošťačka, mé srdce se na chvilku zastavilo a pak to hodně hlasitě dohánělo. Díky, díky, díky.
A nedokázala jsem uvěřit, že se mě táta nezeptal, kdo mi co posílá. Kdyby mi věčně chodily takové balíčky, neřeknu, ale já jinak dostávám akorát upomínky z knihovny.
Posledních pár dní se mi zdá pořád dokola o mých vlasech, o cigaretách, alkoholu a samozřejmě taky o známých lidech. Všechno dohromady to bylo hodně vtipné.
Těším se do školy. I přes ta slovíčka.
Naše třídní učitelka se pravděpodobně ztratila z našeho světa někam daleko. Začíná mi to pořádně vadit. Ale stejně se těším. Začíná nové pololetí, takže se můžeme vykašlat na učení, abychom se v závěru roku nenudili. Chichi. Není to dobré, to vůbec. Mi se moje známky přece jenom dost líbily. (Ačkoli je to naprosto stupidní, on ten čistý seznam výborných vypadá hezky. Je nezasloužený, neobjektivní a tak, ale prostě... potěší to. Stejně jako mě těšila kombinace důtky třídního učitele, samých jedniček a žádné zameškané hodiny. Malé radosti, ale radosti to jsou.)
Píšu divně. Nesnažím se být vtipná. Píšu divně asi proto, že jsem unavená. A protože nechci ani v nejmenším vědět, jak se řekne internetová kavárna, viník, obchodní dům nebo městská čtvrť. Nechci. Určitě ne teď. Doma mi je stejně francouzština k absolutnímu nijakému nic.
Baví mě akorát vyrábět věty s být zamilovaný, mít potřebu, drahý, jediný, chtít, děkovat někomu, osoba. To je hezké, to zase ano. Ale je mi to k úplně stejnému nic.
(A jděte do háje. Všichni. Do nějakého krásného modrého. A mějte se tam hezky.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Genesis Genesis | 2. února 2009 v 16:35 | Reagovat

Do modreho haje? Nebud takova, kazdy ma rad jinou barvu. ;) Podivej se treba na Lennie, te by se do modreho raje/haje nechtelo... :D

2 Myška Myška | Web | 2. února 2009 v 17:52 | Reagovat

Olalá :D

Kdybys toho alkoholu tolik nepila, možná by se ti o něm nezdálo.. A tato radost by pak přešla třeba na mě :)

Ty máš důtku?

3 Lucy Lucy | Web | 2. února 2009 v 22:30 | Reagovat

Zítra si to přečtu :) nebo v nejbližší době kdy si vzpomenu :) a připíšu komentář.. ale teď už vážně musím jít spát..[uááá] (pozn.: to nebyla hysterie, ale zívnutí.. xD)

4 Lucy Lucy | Web | 3. února 2009 v 20:31 | Reagovat

Tak já už teda do žádného háje nejdu. Byla bych ještě nachlazenější než jsem teď. A ROZHODNĚ by tam nebylo hezky.

K ostatnímu textu se radši nebudu vyjadřovat. Nevím, jestli bych vůbec články v rubrice Výkřiky měla komentovat xD..

5 Lucy Lucy | Web | 3. února 2009 v 20:32 | Reagovat

P.S.: Myška: dobrý dotaz..

enterona: Ty máš důtku?!??!?!?!??!!?

6 enterona enterona | E-mail | Web | 4. února 2009 v 19:59 | Reagovat

Genesis: hej :D dobře, tak běžte do háje libovolné barvy ;-)

Myška: tss. (člověk se tu snaží vyhnout jistým tématům a ty takhle :D) ale... já jsem ho moc nepila, to se vám jenom zdálo, hehe

Lucy: já tak miluju ty tvoje oznamovací komentáře :)

v modrém háji by muselo být hezky ;-)

já si myslím, že ne. Ale potěší mě to :)

Měla jsem ji před dvěma lety. Už ne. Díky Bohu, rodiče by to znovu nepřežili.

7 HgF HgF | 26. června 2009 v 14:55 | Reagovat

Dejte mi sem bezdák

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama