Lidstvo zabíjí kašel, mor a války

11. února 2009 v 11:31 | enterona |  Život v písmenech
(Další kradená slova.)
Ještě bych přidala hloupost, ale to s tím souvisí.

Škola je stále více děsivá. Aspoň nějakou výhodu má moje právě začínající asi chřipka. Představa, že bych teď seděla v matematice a snažila se pochopit slovní úlohy, je totiž děsivá opravdu hodně.


Je vcelku vtipné, když člověk ví, že všechno kráčí ke špatnému konci a nemůže s tím nic dělat. Věděla jsem, že budu nemocná. Zkazilo mi to všechny plány (a protože plánuju ráda a úplně všechno, zkazilo mi to dost plánů).

Líbí se mi, že jsem před rokem byla nemocná taky. V podstatě na den přesně. (Ono na tom vlastně není nic moc zvláštního, vzhledem ke každoročním epidemiím v tomto období.)

Den ode dne věřím víc na zázraky. (Ne na kouzla, na zázraky. Zázraky vlastně vůbec nemusí být kouzelné.)

Přišla jsem ze školy, seděla nečinně na posteli a napadlo mě, že bych si měla zapnout zvonění na mobilu. Úplně náhodou, normálně to nedělám. Za chvilku ten mobil začal zvonit. Což taky normálně nedělá.

Jednu hodinu angličtiny nás učitelka chtěla rozdělit do jiných dvojic, abychom si pokecali i s někým jiným. Vylosuju si jedno číslo a říkám kamarádce, aby si vylosovala to samé. A ono jo, takže jsme si mohly povídat spolu, hehe.

Na soutěži ve flétně se losovalo pořadí. Bylo nás tam jedenáct, usoudila jsem, že bych chtěla hrát druhá. Vytáhnu si papírek a na něm je krásné velké číslo dva. (Napůl díky bohu a napůl bohužel mi to číslo přineslo štěstí. Nějaký pán se ptal, jestli nechci jít na konzervatoř (cha! já? co bych tam dělala?). To je hezké. Ale během těch tří týdnů, které zbývají do krajského kola, se asi z neustálého přehrávání čtyř skladeb, které hraju už od prosince pořád dokola, úplně zblázním.)

To je... nepochopitelné. (Ale co je to třeba proti kruhům v obilí, že.)

Taky mě víc a víc fascinují sny. Jeden vám povím (protože byl na mě trochu moc šílený). Byla jsem ve sklepě se svým bratrem, na něco jsme čekali. A byly tam flašky višňového piva. A já jsem měla flašku od višňového piva, ve které byl jed. Věděla jsem, že je to jed, že mě to zabije, a zcela dobrovolně jsem to vypila. A pak jsem umírala. A psala jsem u toho nějaké verše. V okamžiku, kdy jsme měla být úplně mrtvá, jsem se probudila a byla naprosto čilá.

A ta slova, která jsem napsala na papír s větví a květy, mi pořád zněla v hlavě. Ale já jsem myslela, že jsem je nevymyslela sama, a tak jsem je klidně zapomněla (to mě štve hodně, mohla jsem vědět svoje myšlenky před smrtí, chachacha).

Někteří lidé tvrdí, že se ve snu nedá umřít, že by se z toho člověk zbláznil. Jiní, že umírají často.

Já nevím. (Mimochodem, ono ztrácení vědomí (třebaže snového) bylo docela příjemné.)

Včera ráno bylo krásné, téměř jarní počasí. Pak se to počasí pomátlo a začalo sněžit. Během asi deseti minut leželo na zemi hodně centimetrů. Během dalších dvou hodin všechno roztálo, a kdybych nešla ven a neviděla to, můžu si myslet, že bylo celou dobu krásné, téměř jarní počasí.

Pak se počasí zbláznilo podruhé a nasněžilo ještě mnohem víc centimetrů. Jen za krátkou (tři sta metrů?) cestu do hudebky jsem potkala tři trolejbusy s vypnutými světly, které se evidentně nemohly pohnout. Fajn. Večer jsem věřila ve sněhovou kalamitu a nadávala, že musí být zrovna, když jsem nemocná. Přes noc opět většina roztála a teď opět sněží. Sakra. Nemohlo by se konečně rozhodnout, jestli bude jaro nebo zima?

Šla jsem k zubaři a potkala kamaráda z hodně bývalé školy. Moje nálada se zlepšila aspoň o dvě stě procent, byla jsem úplně nabitá energií. Pak jsem se pomalu vybila a další tři dny měla náladu mizernou. Připomíná mi to kofein z kávy, člověka to povzbudí, ale pak je ještě unavenější, než byl.

Národní divadlo přijelo hostovat do našeho malého zlína. Díky řadě šťastných náhod, troše vlastní námahy a ochotě několika učitelů jsem získala vstupenky na Labutí jezero P. I. Čajkovského. Bylo to... fantastické. Ono se to nedá moc dobře popsat. Bez programu bych sice nepochopila vůbec nic (natož to, že je to princ a že se jmenuje Siegfried, nebo jak), ani takto jsem nepoznala, kdy jsou zakleté dívky labutěmi a kdy ne (protože prostě vypadaly pořád stejně, a krásně tančily), ale nějak mi to nevadilo. A potkala jsem kopu poloznámých lidí a připadala si taková nějaká velká (třebaže jsem pořád malá holka, hehe).

Na konci jsme tleskali možná pět minut, možná déle. Vždycky nejdřív každý plácá ručičkama, jak chce, ve svém vlastním tempu, ale za chvilku už celé to množství lidí tleská zároveň v jednom rytmu. Nevíte někdo, čím to je?

Ten večer byl úplněk. Líbil se mi ještě víc než normálně, protože jsem se pořád smála při pomyšlení, co jsem dělala a kde jsem byla při minulém kulatém měsíci.

Veselte se, otravte všechny bacily ve svém okolí a těšte se na lepší časy. Chich.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babi Babi | 11. února 2009 v 14:41 | Reagovat

já díkybohu ve snech obvykle neumírám, ale jednou, když jsem skoro umřela jsem se vzbudila a byla jsem z toho hodně zmatená

jo taky si myslím, že by se to počasí už mohlo nějak rozhodnout, jak vlastně bude

já sem zas potkala Báru Pencovou, hezky jsme pokecaly a mám tě pozdravovat :)

Jak tak chodíme do divadla, tak potom už taky tleskají všichni stejně a taky mně napadne jak to tak vlastně dokážou

2 Lennie Lennie | Web | 11. února 2009 v 16:34 | Reagovat

Nebuďte nemocní, lidi, ve škole je nuda (a je nás tam jen 19).

Sny mě taky fascinují...zvlášť, když se ze strašně krásného snu probudím ve tři ráno, což normálně nedělám.

Co se týká umírání ve snech, nemám zkušenosti :)

Jo, na úplněk jsem se taky dívala...přímo z postele...sice jsem musela hlavu vytočit do pravého úhlu, ale bylo to z postele.

3 Genesis Genesis | Web | 11. února 2009 v 16:54 | Reagovat

Ja bych byla rada, kdyby uz bylo jaro...

4 Lucy Lucy | Web | 11. února 2009 v 17:12 | Reagovat

chudák spolužák, přirovnávám ke kofeinu xP

já bych řekla, že to je tím, že ti lidi se prostě za chvílí zesynchronizujou..

Bacily bych nejradši taky zabila. Ale já už si to odležela a třebaže jsem měla večer skoro teplotu, vždycky to přemůžu a jdu do školy. Protože jinak bych zítra tu písemku z chemie napsala asi hodně špatně :(

5 Babi Babi | 11. února 2009 v 18:33 | Reagovat

báro, nepiš tady sáhodlouhé články, využí nemoci a dodělej ten dizajn :)

6 Myška Myška | Web | 11. února 2009 v 19:00 | Reagovat

Určitě tě nakazily ty labitě ptačí chřipkou!

Jinak teda dívat se na vlastní smrt (i když  jen ve snu) musí být zajímavé..

7 Lucy Lucy | Web | 11. února 2009 v 19:18 | Reagovat

Myška: xD labutě a ptačí chřipka.. to je vtipné :D

8 Lucy Lucy | Web | 12. února 2009 v 21:52 | Reagovat

víš co mě teď napadlo? že nadpis tohoto článku vypadá pod tím kuřáckých záhlavím dost vtipně xD

jo a už nebuď nemocná. třeba jsem s tebou propojená a když nebudeš nemocná ty, nebudu ani já xD.. to je hezký plán, že? :) xP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama