Červenec 2009

Prázdniny z nás dělají divné lidi

24. července 2009 v 21:30 | enterona |  Život v písmenech
Doma jsem už od neděle, dokonce jsem se pár hodin i téměř nudila, ale napsat nic nenapíšu. Ubohost. Ale nebyla jsem tu. Měla jsem spoustu práce (hehehe) a teď mám krásný skoro nový pokoj s jasně žlutými stěnami a pruhem, který je tak zvláštně zelený, že každému něco připomíná a nikdo to nedokáže definovat. Prostě zelená to není ani náhodou.

Máme tady mrtník

13. července 2009 v 11:00 | enterona |  Život v písmenech
Chachá. Víte co je to mrtník? (Ne? Pojďte se hádat jako u klamerky, jestli je to typicky ostravské slovo nebo jestli ho znají i normální lidé.) Když teta řekla, ať se u ní doma neleknu, že tam má mrtník, bo ještě nestihla uklidit, začala jsem se smát a ona vůbec nevěděla čemu.

Tolik krásných věcí jsem se jenom v té krásné Ostravě naučila... (pro vaše vlastní dobro se však nedozvíte o žádné jiné)

Konec a nic víc

3. července 2009 v 21:39 | enterona |  Výkřiky
(Škola skončila a teď je dlouhé školoprázdno.)
Ou ou ou. Čím to je, že sem chci vždycky něco napsat, a nikdy se k tomu nedostanu? Nemá ani cenu se vymlouvat (i když můj včerejší zasekaný internet, který mě dokonale vyhodil z mé veselé prázdninové nálady, by byl dost dobrá výmluva), proč taky.
Už před třemi dny nám skončila škola. Letos se to zdálo ještě méně uvěřitelné než předchozí roky, kdy jsem taky překvapeně zírala na kalendář, který se otáčel rychleji, čím blíž byl k 30. červnu.
Nechápu. Ještě to přece nemůže být deset měsíců, od doby, kdy jsem vymýšlela, co všechno za ten školní rok zvládnu. Chtěla jsem si přece udělat odškrtávací kalendář dnů, aby mi doba školy rychleji uběhla (evidentně je jen dobře, že jsem od toho nápadu upustila). Chtěla jsem si psát všechny suplované a odpadlé a flákací hodiny, abych zjistila, jestli se učíme aspoň polovinu času, který v té krásné budově strávíme.
A ono houby.
A skončilo toho nějak moc. Nejen další (hodina, den, měsíc) rok, ale rovnou celá základka. Upřímně, nepřipadám si vůbec, ani základně, vzdělaná. Nedokážu si představit, že bych měla nestudovat dál a jít teď třeba pracovat. (Což by vlastně stejně nešlo, patnáct mi bude až v září, ani ubohou brigádu mi nedají.) Jedinou změnou ale naštěstí bude, kromě pocitu středoškolačky (zase si budeme hrát na velké), to, že nebudu moct nadávat na chození do školy. Bude to prý moje volba, pche.
Ale to je za dlouho. Teď máme za sebou teprve necelé tři dny prázdnin. A že jsem si je užila.
Ve středu jsem byla po dlouhých letech konečně v létě plavat. Venku, v bazénu. Nádhera. Tedy do té doby, než přišel plavčík a poprosil nás, jestli bychom mohli urychleně vypadnout, že se žene bouřka. Přihnala se s úderem druhé hodiny, skoro stejně jako dva minulé i následující dny. Zrovna v tomto by počasí nemuselo být dochvilné. Ať si prší třeba v noci, já chci teplé léto.
Přestože pršelo, jela jsem na táborák. Nejlepší na tom bylo, že jsem jela trolejbusem bez kohokoli známého, nevěděla jsem, jestli náhodou pořádání ohně někdo nezrušil, prostě jsem se jela projet. Miluju prázdniny, miluju tu jakousi trochu pochybnou, ale přesto svobodu.
A táborák byl skvělý. Bylo nás tam na začátku devět a na jednoho vycházelo osm špekáčků, ale postupně se počet urovnával. Úžasné bylo opékané želé, marshmallow (bylo mi řečeno, jak se to píše, a já to používám, no nejsem já šikovná? chá) a jablko. A pak bojovka, kterou jsme poněkud nezvládli, ačkoli jsme měli nejchytřejšího vedoucího (on byl tak chytrý, až mě to deprimovalo, protože jsem se mu do jeho teorií a úvah jenom pletla). Ale prošli jsme se po lese, pováleli v blátě a snědli trochu malin. A stačilo nám to.
Včera jsem se zas bavila s ostatními společným vytvářením designu, který byl pak dotvořen beze mě. Jachá, dopadlo to dobře. (Až jsem se divila, že tam vypadám normálně.)
A jen tak mimochodem, český dabing Stmívání je k smíchu. Sice trochu hysterickému, ale smích to je.
Velký Někdo asi nechce, abych dostala fotky z výletu a abych šla do čajovny. Pche. Nemám ho ráda, protože já samozřejmě chci fotky z výletu (a už mi leze krkem, jak s tím pořád otravuju) a chci do čajovny. Vždyť není normální dojít k zavřeným dveřím, když už má být otevřená čtvrt hodiny. Asi přináším smůlu.
Ale procházka po hračkářsví (a dalším a dalším) a po městě taky nebyla špatná, což o to. A koupila jsem si bublifuk, heč.
A ještě jednou heč. Zítra jedu do ostravy, jachachá! (Nemám nachystané věci, jsem unavená, budu spát asi tak pět hodin, a mám lehce mizernou náladu, navzdory krásnému faktu o odjezdu do ostravy. Předchozí text podle toho asi vypadá. Ale nic lepšího nedostanete, takže vám to musí stačit, hehe.)
Můžete mi závidět. A mějte se vesele, vrátím se za týden a kus.