Listopad 2009

Abrakadabra a je to

28. listopadu 2009 v 22:27 | enterona |  Výkřiky
Umch. A hoj. Žiju. Jistěžejo. Neumírám ráda.
Asi třetí letošní měsíční přestávka. Nevadí. Dokud nebudu přestávkovat léta, vždycky se budu moct vrátit. Nevím proč jsem nepsala. Měla jsem naplánovaných tolik článků -
o tom, jak jsme ve výtvarce dlabali dýně a jak můj nejmilovanější Dýňáček seděl vedle mě a svítil. o oslavě a černé hodince a o mému talentu prasknout dva balónky za jednu cestu na trolejbus. o tom, jak jsem se konečně dostala do čajovny a proseděla tam tři hodiny. o tajném výletu na halloweenskou party, kterou jsem strávila s žábou na rameni a pak se týden bála, že to někdo zjistí. o výletu na krásný lesní svítící dušičkový hřbitov. o dni baťovských triček, a jak to nikdo nechápal. o mém domácím skákání přes švihadlo, při němž jsem vzteky málem zbořila barák. o další oslavě a neustálém focení a jedení a pití, o jednom z nejkrásnějších dárků (dostala jsem nic - a to je prosím výhoda toho, že čeština může mít dva zápory ve větě) a o rychlokurzu tance v pět ráno. o semináři k matematické olympiádě, který byl tak nesnesitelně vtipný, a jak jsem šla potom pěšky a poslouchala ticho. o školních volbách, ve kterých jsem snad jako jediná volila věci veřejné. o slavném oddílovém zakončení sezóny (pro známé oddíláč), kde jsme šly za břišní tanečnice, celou noc jedly kyselé okurky a pily rum, o tři dva jedna cingylingylingy, o tom, jak jsem tančila s mistrem světa a on se na mě usmíval svým mistrosvětovským úsměvem a byla tma a já to skoro neviděla, o hrozně milých opilých lidech a o profesorce francouzštiny, která skoro všechno věděla. o tom, jak mi několik dní lehce hrabalo a říkala jsem o velkorukých lidech, že jsou blbí. o prvním víkendu, kdy jsem nešla spát po čtvrté hodině ranní a nenaspala tedy víc času odpoledne než v noci. o tom, že jsem začala běhat a sedm kilometrů už mi nepřipadá jako dálka. o nudných hodinách flétny a veselých čtvrthodinách potom. o škole a neustávajících debatách o chřipce, prasatech, sčítání lidu, třech lidech ve třídě a prázdninách, které nebudou. a o všem jiném.
- a štve mě, že jsem je nenapsala. Vy můžete být rádi, protože některé věci byste nemuseli vydýchat. Zvlášť části podzimních prázdnin a víkendů. Hehe.
Nicméně vím, proč jsem je nenapsala. Vynechám tu část o mé blbosti a přejdu k tomu, že jsem otevřela zaprášený soubor se Stmíváním. A pak Novým měsícem, Zatměním, Rozbřeskem a nakonec Půlnočním sluncem. Dneska jsem New moon viděla v kině a řekla jsem si, že by blogová přestávka způsobená touto ságou mohla skončit.
A tak skončila. Jachachá. Jednoduché.
Spoustu věcí se tedy nedozvíte a já si je kvůli tomu nezapamatuju. I tak ale budu vědět, že mám krásný život (a budu se za něj klepat do čela), usmívám se i po třech měsících školy a jediné, co mi vadí, je únava. Vlastně neustálá rýma, zimomřivost, hlad A únava. Ale to není podstatné.
Taky by bodlo, kdyby tu školu vážně zavřeli. Byla by to ještě větší legrace než každodenní řešení, kolik lidí kde chybí (maximum, které jsem slyšela, je sedmnáct, proč taky ne) a třeba bych se vyspala. Protože spát od dvou do čtyř odpoledne není zrovna ideální. I když se vám zdají nádherné sny.
A ještě by mohlo sněžit. Nebo by nám mohli zrušit běžkařák na Pradědu příští týden. Nebo bychom tam mohli běhat. Mi je to vcelku jedno, pokud budu zdravá.
Mám se hezky, děkuji.