Už mě to štve. Počasí mi ovlivňuje život víc, než by bylo dobré.
Nemůžu brigádničit, takže zítra půjdu trapně vysypávat pokladničku, ve které není ani koruna. A s takovou si na dres nevydělám. Bů.
A zítra nám zrušili olympiádu v ob. Samozřejmě jsem ráda, že nebudu dvě hodiny sedět u kontroly v dešti, ale přijdu tak o trénink na sprint. A v sobotu určitě prohraju jenom kvůli tomu, he.
Asi spáchám na svoje soupeře atentát. Hlavně na jednoho soupeře. Chachá!
Ještě jsem zjistila, že moje nejmilejší brněnská kamarádka jede příští neděli do francie, a proto nemůže na curling. Vrr. Já si to tady plánuju, řeším cestu z prahy do humpolce a z humpolce do kejžlic, a pak nic. Prý můžeme jet místo toho na podzim. Ale to je děsně moc za dlouho. Chjo.
Hroutí se mi svět.
Ne, vlastně jsem ráda. Ještě včera jsem myslela, že se zblázním. Večer totiž nemůžu usnout, protože můj mozek sám od sebe pořád dokola řeší co kdy a jak udělám. A nechce toho nechat, ani když mu nadávám a uklidňuju ho, však všechno zvládám.
Ale všechno je relativní. Málo spím a jsem úplně zdechlá, jasně. Nějaký francouz přelétával v balonu severní pól, nepovedlo se to a přistával až na sibiři. A spal prý několik minut denně.
Škoda, že mi tato informace vůbec nepomáhá. Furt jsem unavená.
A baví mě akorát tak běhat. Víkend byl skvělý, i přes krupobití, nespací noc a zničené boty.
Zbývá mi 35 vyučovacích dní do konce školy. Díky bohu. Jsem nevrlá (předem se omlouvám těm, na které vyjedu), znuděná a naštvaná na všechny kolem. Něco takového platí i pro spoustu mých spolužáků, takže to ve škole vypadá hodně špatně.
Dneska jsme si domlouvali taneční. Většina chce z neznámých důvodů chodit v pondělí. Po obědě jsem se ptala asi pěti lidí a čtyři z nich by radši v pátek. To hlasování bylo určitě zmanipulované. Měli bychom to zopakovat.
Pátek je na takové věci lepší.
(A úplně nejlepší by byl čtvrtek, ale pššt.)