Květen 2010

Řekneme pár slov a pak se zdejchnem

31. května 2010 v 16:10 | enterona |  Výkřiky
(A taky děkujeme za poslech a váš drahocenný čas, který jste nám věnovali. Ale když místo toho příště donesete trochu zlata, taky se zlobit nebudem!)
Vůbec nevím, jak se mi to podařilo, ale mám v liště záložek (nebo něčem takovém) záložku Nový článek. Tak mě to nutí něco napsat, protože tam neustále omylem klikám.
Vůbec si počítač začíná dělat, co chce. (Už v měsíci a půl! Ta dnešní mládež...) Sám od sebe se mi vypíná adaptér na wifi a mozilla pracuje offline. Vrr. Naštěstí většinou zjistím, jak to spravit.
A teď jsem odinstalovala a nainstalovala antivirus, a vytřískala tak ze zkušební verze dalších 30 dní. Jachachá.
Dneska jsem měla v horoskopu, že se mám pokaždé zamyslet, než něco řeknu, a nejlíp rovnou napočítat do deseti. Možná že kdybych to dělala včera, dopadla bych líp. Rozhodně jsem se neměla snažit jít po okraji neviditelného hustníku, měla jsem raději počkat, zamyslet se, a v klidu si nastavit azimut.
Jo, štve mě to. Aj tak mám dobrou náladu.
Pořád se učím nové věci, hlavně na závodech. Před dvěma týdny jsem se naučila dokonale krájet chleba, po minulém týdnu tak nějak umím plést dredy, a po tomto hrát hokej. Hehe.
To mě baví, ve škole je to z donucení. Naštěstí se občas donutit dokážu. Už jsem konečně našla naši nejchytřejší knížku o přírodě (s trefným názvem Naše příroda) a naučím se poznávat velkou spoustu (prý sto dvacet) kytek.
Kvůli krásným závodům v krásném šternberku (žádný bývalý augustiniánský klášter nemůže být krásnějí než tam ten) jsem ale nestihla sledovat volby. A to jsem se těšila, jak budu s tátou sedět u televize a pozorovat barevnou republiku a poslouchat věci, kterým vůbec nerozumím. Zvládla jsem akorát pochopit, že to dopadlo v rámci možností dobře. A to mě těší.
Už na tom mám skoro nějakou zásluhu. Maminka mě s sebou vzala za plentu, jako bych byla malé dítě, nechala si ode mě poradit a pak mi dovolila hodit lístek do urny. Tralala. Měla jsem radost fakt jak malá.
Třeba ze mě bude dobrý občan.
V sobotu večer jsem poslouchala strašidelné příběhy z brava a pak ještě lucy, které se nelíbilo, že se všemu směju, a snažila se mě vyděsit. Nepovedlo se jí to. Až dneska v noci se mi zdála jedna z nejhorších nočních můr (měla černá křídla se zelenými proužky a několik růžových fleků na tykadlech). Nevím, co přesně za to mohlo, nechápu, jak jsem došla zrovna na pedofila, který mi přeměňuje kamarády ve zrůdy, ale v noci jsem se bála jak nikdy. A nemohla jsem najít medvídka.
Včera začal Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež Zlín (vždycky se musím ujistit, jestli si celý ten název pamatuju správně). A za chvilku jdu na Něco z Alenky od Jana Švankmajera. Chí. Hrozně moc se těším. Chci to vidět (od okamžiku, kdy se o tom bráška zmínil, aspoň k něčemu toho bratra mám) a jenom doufám, že to nebude moc děsivé.
Chácht.
Zbývá osm učících se dní.
A pak prázdniny, během nichž zkrachuju.
Trá la lá la lááá.

Žiju a nehodlám přestat

25. května 2010 v 22:33 | enterona |  Život v písmenech
(Jediná důležitá věc, můžete zase jít.)