Červenec 2010

Chtěla bych umět létat

23. července 2010 v 20:47 | enterona |  enterona.blog.cz
(Bez letadel, bez padáků, bez křídel, prostě se jen zvednout a uletět, kamkoli bych si přála.)
A kdo ne, že?
Tvrdila jsem, že minulý vzhled už tu bude napořád. Ale občas snad není špatné změnit názor.
Když to má být moje osobní doupátko, mělo by to být modré a měla bych tam být já. Žádný vzhled už nikdy nebude víc můj než tento, ale prý se nic nemá přehánět. Už tu jednou byl a všichni jste to kupodivu přežili (aspoň mě o žádných obětech policie neinformovala), ale kdybyste to museli snášet déle... no, kdo ví, snad to takto bude lepší.
Patlám se s tím s velkými přestávkami od začátku prázdnin a momentálně jsem naprosto spokojená. Tedy s tím, co vidím já. Doufám, že menu ujíždí jen na jednom jediném počítači a že už si nikdo nebudete stěžovat. Pokopu to, až se za dva týdny vrátím. A to vlastně nejspíš nestihnu, takže to pokopu ještě o týden později.
(Jedu na dovolenou, kam se netěším, jedu na tábor, kam se těším hrozně moc. A pak zmizím ještě do Ostravy za babičkou, abych jí mohla všechno povyprávět. Heč.)
Uznávám, že levá fotka vypadá hloupě, ale zkoušela jsem zrovna, jak spojit dvě fotky dohromady a už jsem to tak nechala. Pravá možná vypadá taky hloupě, ale líbí se mi ty vlasy a nejdu tam poznat. Jachachá.
Text v záhlaví je maličký a nejspíš nejde přečíst. Když mhouříte oči (a nejlépe když víte, co je tam napsané), přečíst jde. Tak je to ideální. A některá slova pro mě mají obří význam, i když moc nevím proč.
Ale něco se samovolně rozmazalo, i v menu. Nechápu.
Och, ano, a málem jsem zapomněla změnit barvu hvězdiček. Ty šíleně zelené by se sem opravdu nehodily. Ona vlastně žádná z těch barev nevypadá zrovna pěkně. Ale černá se prý hodí ke všemu, posuďte sami.
To je tak asi všechno. Povídejte si tu, jak se vám zlíbí, hlavně mi ale sdělte, že vám všechno funguje, jak má. A mějte se vesele, já vám zase přijedu. (Cháchá, tuhle sebestřednost, to tušení, jak vám všem budou hrozně chybět moje bláboly, miluju.)

Konec mokrý, všechno mokré

21. července 2010 v 13:15 | enterona |  Život v písmenech
Z prázdnin nám zbývají už pouhé dvě třetiny, a můj mozek si odmítá uvědomit, že je to pořád čtyřicet dnů (takže hodně) a truchlí. Prý jsem ještě neudělala nic pořádného. Prý to rychle utíká, a když v sobotu odjedu a vrátím se až za dva týdny, bude už víc než půlka v háji. Prý je to špatně.

Ale ono se mu to zdá. Počty sice zvládá dobře, ale stalo se toho dost. Absolvovala jsem dvoje vícedenní závody, a ty si zaslouží článek. Hehe.

Viděla jsem zelený měsíc

7. července 2010 v 18:04 | enterona |  Život v písmenech
(Aneb jak jsme se měly ve Slopném, a jak se mám tak celkově.)

Cha. Čas letí, že by předběhl i geparda. Teď už druhý den sedím doma, hledím do obrazovky počítače a ušlapávám myšlenky, které mě nabádají k užitečnějším činnostem.

Třeba bych si mohla sbalit, když zítra jedu na závody. Ale i psaní článku, který jsem chtěla napsat už v sobotu (jenže jsem byla doma sotva dvě hodiny, během nichž jsem musela povečeřet, nechat povečeřet želvu a nachystat si věci), můžu považovat za užitečný.

(Máme přece prázdniny a můžeme si dělat a myslet co chceme.)

Bojovali jsme statečně, zasloužíme pochvalu

1. července 2010 v 10:45 | enterona |  Život v písmenech
Jachá. Začalo léto a začaly prázdniny. Slunce zapadá po deváté večerní, vychází tak brzo ráno, že se člověku občas nepoštěstí jít spát ještě za tmy a opravdu pálí. Velký vůz je konečně otočený správným směrem a není naopak jako celou zimu. Jasmíny odkvetly, dozrály třešně. Máme přesně 62 dní, ve kterých nemusíme nic dělat. Nebo taky můžeme, to je na nás.