Červenec 2011

Kapky nocí VIII.

30. července 2011 v 21:19 | enterona |  Básničky
Potřebuju se jich zbavit, neb se mi nějak začínají hromadit.
Počítala jsem, kolik lidí jsem už do nich zatáhla. Našla jsem dva až příliš opravdové, jednoho tak zvláštně napůl (je zrovna v této a i mě by zajímalo, co tam vlastně dělá) a pak věčného milovaného Ty, který nebyl a nebude a přitom tu je pořád. Je to snový obraz téměř jakéhokoli člověka.

Tož to sa stává

27. července 2011 v 22:39 | enterona |  Výkřiky
Byla jsem s rodiči a známými na dovolené. Na Slovensku. Na Dunajci. Na vodě.
Vlastně spíš ve vodě, neboť řeku jsme sjížděli jen jednou, zato nám celou dobu pršelo. Ráno jsme se zdravili Dobré bahno! Místo ohniště jsme měli rybníček. Potok, který jsme před čtyřmi lety v pohodě brodili, by nás letos spláchl raz dva. Tak jsme to nakonec o tři dny dřív zabalili a jeli domů.
Jsme strašné máčky.
Jak totiž říkal (a neříkal) majitel - prší celé léto. Nebude kde sušit seno. Čím bude krmit ovce? Chcípnou. Tož to sa stává.
Rozbili jsme houpačku. Tož to sa stává.
Milé.
Víte jak se vyrábí sudovice? Do sudu se nalije voda, nasypou se tam malé sudy a čeká se. A je z toho sudovice. Výborná.
Jsem negramotná a nerozumím slovensky. Co je čučoriedka nebo ťava, vím už od malička. Ale nadšeně jsem si dala kapustovou polévku a strašně mě zklamalo, když jsem dostala obyčejnou zelňačku. Pak mi to došlo. Do kelu!
Další zrada byla, když si kamarádka objednala bramboráčky. Dostala vařené brambory.
První den to ještě vypadalo nadějně. Sedm a půl minuty nás hřálo slunce. Pak zalezlo a na nejbližší hoře (kam jsme se pracně vyškrábali po klouzající stezce) jsme si procvičili fantazii. Mohli jsme si jen představovat ty krásné výhledy.
Jako další program pro špatné počasí jsme jeli do popradského termálního aquaparku. Připadala jsem si jak holka z vesnice. Všechno jsme platili hodinkami, v restauraci jsme seděli v plavkách. A zkusili jsme AquaZorbing! Dokonalé. Hlavně se mi líbilo v té gumové kouli ječet, když jsem to slyšela jenom já.
Před vyplutím na řeku jsem se nemohla nepochlubit. Ještě nikdy jsem se necvakla! Můj kormidelník se mi vysmál a řekl, že to musí napravit. Pak zjistil, že je voda fakt studená a rozmyslel si to. Oddychla jsem si. Zbytečně. Pokazila jsem náklon a vykoupali jsme se. Oficiálně nás překlopil příliš hravý sladkovodní delfín.
Našla jsem tři čtyřlístky. Slovensko je šťastná země.
Nu. Loni jsme pracně přesvědčili dospělé, abychom místo cyklistické dovolené jeli na vodu. Asi se nám to už nikdy více nepodaří.

Kapky nocí VII.

21. července 2011 v 13:40 | enterona |  Básničky
A budou další a další a další...
Staré nespočet týdnů. Šla jsem z kina a Zlín voněl. Bylo mi dobře. Smysl v tom nehledejte.
Jasmíny by si stejně zasloužily lepší ódu.

Jdou krysy kanálem

18. července 2011 v 0:08 | enterona |  Život v písmenech
Nemůžu to vyhnat z hlavy. Vrátila jsem se ze zážitkového tábora, což je nejlepší označení, jaké jsem té akci vymyslela pro obyčejné lidi. Zážiků jsme měli pořádnou kopu.

Ze všeho nejdříve jsme museli vyplnit stohy žádanek o formuláře a samotných formulářů. Perfekcionisti to mají občas jednodušší. Mně jeden úředník dvakrát neuznal formulář s popisem mého spacího pytle, podložky a oblečení. Máte to poškrtané! Ale mám z toho aspoň radu do života - nesnažte se být na úřadech vtipní a rozhodně lidi neproste na kolenou. Spíš si pohoršíte.

Kapky nocí VI.

3. července 2011 v 11:16 | enterona |  Básničky
Šesté a pořád nevím o čem vlastně. Láska to není. Zklamání to není. Naděje? Leda slepá.
Nevím.

Třešně se mlékem nezapíjí

1. července 2011 v 14:41 | enterona |  Výkřiky
Tedy, neměly by. Ani pivem a dokonce ani vodou. A taky by se neměly jíst ty nahnilé a nezralé. A nemělo by se jich jíst moc.
Jsem za posledních pár dní poněkud přetřešňovaná. Kamarád mi na trhnu ukázal ty nejlevnější a nejlepší, pak jsem je ukradla ze zahrady a celý včerejšek jsem chodila s igelitkou plnou třešní, z nichž jsem málem vyrobila marmeládu. A musela jsem se pro ně vracet do antikvariátu, posloužil jako báječná úschovna.
Ale abych nemluvila jen o ovoci... Poslední dny školy jsou vždycky nejlepší. V úterý jsme navšítili výstavu Šangri-la, z níž si pamatuju hlavně způsoby pohřbívání a dřevěný mužský orgán. Velmi vzdělávací. A odpoledne jsme brodily naši krásnou zlínskou řeku, plnou zelených řas a zlatých rybek. Jako malá jsem do ní nikdy nesměla vlézt. Teď jsem to povídala mámě a ona mi zase vynadala, že je to nebezpečné a nehygienické. Z některých věcí nevyrosteme.
Po vyučování v kině jsme chtěli jít se třídou oslavit konec roku a dát si oběd. Bylo nás osm (což je sice lepší účast než u Poláčka, ale pořád je to ubohé). Ale dobře jsem se najedla.
Měli jsme orienťácký táborák. Podle předchozích let jsem očekávala vedro nebo liják, přišlo oboje. Ale bojovka byla celkem řešitelná (až na poslední šifru, kterou jsme raději vzdaly), špekáčky opečené na větvích chutné a i kadibudka mě překvapila svou krásnou architekturou a zasazením do přírody, takže to bylo fajn. A pak, protože jeden táborák za den nestačí, jsme se přesunuly ještě ke škole.
Tam jsem sice musela sbírat dřevo (ve tmě) a polovinu událostí mám silně zamlženou, nicméně... stálo to za to. Postupně se snad omluvím všem zúčastněným, které jsem příliš obtěžovala. Opravdu slušně jsem se chovala totiž jen k tomu policajtovi, který nás přišel navštívit. Mě vyděsil natolik, že jsem během chviličky (bohužel ale jen na chviličku) vystřízlivěla.
A včera nám ten báječný školní rok skončil úplně. Zatleskali jsme sami sobě za první místo v prospěchu třídy, dostali jsme vysvědčení, a za patnáct minut jsme mohli vypadnout. Jen domů se nám nechtělo, tak jsme radši seděli na patníku, seděly v parku, seděly na kolotoči a seděly v pizzerii. Dokázaly jsme se ztratit v knihovně a když už mi smrděly vlasy kouřem, vyzuly jsme si rovnou i boty a tancovaly mezi střepy skla. Více než brusinky se smetanou mne tentokrát uchvátila smažená zmrzlina, a tak jsem nakonec byla spokojená. Ač pořád tvrdím, že se mi po spolužácích bude stýskat. Pravda, ne po všech...
Prázdniny přece jen vypadají velmi lákavě. Mám nové gumičky na rovnátkách a v kapse riflí papírek s názvem agentury, která dodává brigádníky do pekárny. A vedle počítače mi leží sáček (ještě nedávno) plný třešní.