Únor 2012

Naopak

25. února 2012 v 22:46 | enterona |  Básničky
Dávat názvy básničkám je značně nezvyklé. Nejde mi to. Ale bylo načase.


Jak získat lásku muže?

25. února 2012 v 0:10 | enterona |  Výkřiky
Nalijte mu do piva trochu netopýří krve. Kdo se mnou půjdete zabíjet netopýry?
Na světě je prý málo odvážných holek, a tak si jich kluci musí vážit. Je stopování netopýrů odvážný čin (nebo jen holá šílenost)?
A jak získat lásku holky? Pošlete jí maličkého me to you šedého medvídka s růží. Ááá, on je tak krásný! A tak jsem teoreticky slavila třetího Valentýna v řadě, přestože ten svátek z principu odmítám.
Je to hrozitánsky absurdní.
Tak si teda řeším své milostné trable. Vždycky jsem věděla, že je těžké říct někomu, jak ho máte rádi. (To, že jsem dospěla k názoru, že takové řeči kazí vztahy... no, to ponechme stranou.) Zjišťuju, že je těžší vysvětlit, že někoho nemáte rádi tam tím způsobem. Pokud ho máte rádi normálním způsobem a nechcete ho zklamat. Lituju kluky, kteří mi to kdy museli říct.
Vůbec neumím sdělovat věci, které považuju za nepěkné. A neumím říkat ne.
Když někdo na návrh Kamarádi navždy? odvětí, že to teď nechce řešit... co s tím, pchmf.
Těší mě, že moje jiná reálnější milostná trable už netrabluje tak jak dřív. Zdají se mi normální sny. Bez něj. To je vám taková úleva!
Nejvíc beztak miluju Harryho Pottera. I když se z našeho velemaratonu stala krátká trať, viděly jsme tři díly a válely jsme se v obýváku a jedly chlebíčko-jednohubky a bylo to fajn. Dvacet hodin filmů bych nezvládla nikdy.
Taky jsem byla v nové jedinečné čajovně, kde obsluhuje pes, a v útulku, kde je psů moc, ale přes zimu se nesmí venčit.
A včera jsem šla nakupovat. Našla jsem tričko, které jako by vyrobili přímo pro mě. Tmavě modré, s černou lucernovou lampou a lavičkou, zářící noční oblohou a velkou kočkou v popředí. Dokonalost!
Je jaro! A netvrďte mi, že ne. Osm stupňů zatím stačí.
Tak jsem konečně viděla Pelíšky. Neustále z nich lidi citujou, dokonce i učitelé. Tss, co chudáci my filmoví barbaři, kteří jsme to neznali? Ale tak je to pěkný film, no. I když jsem přišla o spoustu vtipných momentů překvapení, když jsem hlavní hlášky dávno znala.
Odpusťte tu vylévací část.

To tak člověk někdy něco udělá

18. února 2012 v 14:11 | enterona |  Výkřiky
Pak se časem vzpamatuje a řekne si - co jsem to provedl? Vždyť to jsem nebyl já!
Úryvek z výkladu o integritě já ze včerejší psychologie. Ráda nad těmi hodinami přemýšlím, ráda informace ověřuju v praxi... Ale vážně to tak musím dělat se vším?
Únava + pozdní večer + zvuk kytary = depka. Téměř vždycky to funguje.
Tak by mi třeba už konečně mohlo dojít, že v takových chvílích se mám vykašlat na pokusy o společenskost a jít si zalézt do spacáku. Nejlépe do teplého kouta. A nejlépe se ještě zamyslet, jestli je spaní u topení fakt až taková výhra, když to znamená spaní vedle ledové zdi. Měla jsem strašně zmrzlé nohy.
A zmrzlá jsem doteď, protože už asi nikdo nepočítá s tím, že pořád bydlím doma (a to se tu ukazuju každý den!), a topení prostě nefunguje. Zima se přesunula z venku do místností.
Celý týden jsem strávila stěžováním, nadáváním, vyčítáním. Tvrdím, že to byl nejhorší týden - je jedno, jestli za poslední dobu nebo za život. Objektivně se stala spousta dobrých věcí, ale ta mizerná nálada všech lidí taky musí být něčím způsobená.
Opravdu jsem se těšila na páteční večer, až si popovídám s kamarády, zahrajem si hry a budeme zpívat u kytary. A pak to nějak skončilo tím, že jsem půlku večera mlčela a druhou jsem prováděla hlouposti. O noci nemluvě. Rušila jsem ostatní a spala jsem dvě hodiny.
A začalo jaro! Šla jsem ráno ven a na stromě hvízdala sýkorka.
Na prázdniny mám naplánovaných spoustu povinností, trochu zábavy - a stejně mám největší chuť na všechno zapomenout a tupě zírat do stropu. A pustit si Werichovu pohádku o tom, Proč je moře slané? Včera jsme se dívali na Těžkou Barboru a vzpomněla jsem si na ty báječné chvíle, kdy jsem při nemoci poslouchala pohádky z kazeťáku. Protože jsem si nechtěla číst a zapnout počítač jsem si nesměla.
Řešili jsme způsoby elektronické komunikace. Kdosi říkal, že chodí na mail tak jednou za den, za dva, případně jednou za týden. Kontroluju email snad dvacetkrát denně. Jestli se mnou přece jen není něco v nepořádku.
Závislosti, rozpory, pokrytectví. Nic nového. Kamarád je závislý na prohrávání Hry. Ale to je aspoň vtipné.

Kapky nocí XIX.

15. února 2012 v 16:43 | enterona |  Básničky
Krátké a bez souvislosti.
Poslední?


Co byste dělali?

13. února 2012 v 21:47 | enterona |  Výkřiky
Kdyby
- vám tři dny nefungoval internet?
- jste se po deseti letech rozhodli navštívit učitelku ze základky, ve vzpomínkách naprosto ideální osobu - a ona už na té základce neučila?
- jste každý den ve škole litovali jedné zpropadené opilosti (již dávno tomu) a svých hloupoučkých nálad a rozmarů?
- jste jen natěsno stíhali autobus - běželi byste s cizím člověkem závod přes kus města?
- jste se po každém útěku z reality ve skutečnosti cítili mnohem hůř než předtím?
- po vás kamarádka vašeho kamarádka chtěla vaši adresu, protože vám ten kamarád chce poslat překvapení?
- vám kamarád napsal, jestli nechcete být jeho Valentýnkou - když přitom existuje tolik lidí (fajn, asi tak... jeden? dva?) od kterých byste to slyšeli tisíckrát radši?
- vám známý (kterého vlastně vůbec nemáte rádi) řekl, ať mu dáte pusu - políbili byste ho jenom proto, že vám strašně připomíná (ne tak) dávného (ne tak) milého?
- jste se se všemi milovanými neustále handrkovali kvůli každé maličkosti, mračili se na nejmilejší lidi a kazili všem svou mrzutostí náladu?
- jste trpěli chorobnou touhou účastnit se každé soutěže a hrozilo by vám mluvit na veřejnosti francouzsky, i když to skoro neumíte?
- jste v chemii rozbili dvě zkumavky a zničili kahan?
- a zapomněli jít na poštu a potom na poště zapomněli rukavici?
- se vám všechno vlastně perfektně dařilo, až na pár drobných, nenápadných výjimek?

Asi byste se usmáli a hodili to za hlavu.
Já jsem relativně zdeptaná a vybíjím si zlost na bráchovi - pomáhá to! A taky dělám kotrmelce na náměstí a s holkama slavím svatého Věnceslava - protože na rozdíl od Valentýna žádný takový neexistoval a to je bezesporu fajn. Není to můj svátek, ale tradice je to dobrá.
A skládám papírové ptáky a bez návodu mi to nejde.
A hraju na kytaru a zpívám si.
A piju jasmínový čaj.

Uklidňuje to.

Venku je extrémní chlad

5. února 2012 v 18:46 | enterona |  Život v písmenech
neřku-li dokonce zima.

Asi tak minus třicet. V potoce byly ledopády a bydlela jsem na balkoně. A na sjezdovce nás prudký vítr vynášel zpátky nahoru.

Karlov pod Pradědem. Mám tu městskou část (nebo vesnici nebo co to vlastně je) ráda. Už to tak bude. Je tam krásně a vždycky jsou tam skvělí lidé. Takoví ti... matematici.