Na tváři lehký smích

27. května 2012 v 21:45 | enterona |  Výkřiky
a v srdci ještě mnohem více zvoní.
(Nejspíš nepovedená parafráze Seifertova Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích.)
Měla jsem nabitý týden a jsem z něj kupodivu nabitá energií, ač trochu unavená. V úterý a středu jsem byla v maturitním bufetu - skvěle jsem se najedla, uklidnila a vyděsila jsem se při pozorování maturit a popovídala jsem si s učiteli. Všichni moji kamarádi prošli a to je to hlavní. Ale bála jsem se i za ně.
Ve středu ráno jsem běžela školní orientační závody - a po mnoha letech jsem skončila na stupních vítězů. Škoda, že jsem nestíhala a nemohla jsem se na ně postavit a spolužák mi snědl cenu. Ale mám diplom a jsem šťastná, i když byly výsledky předem celkem jasné. No a co.
Ve čtvrtek nastala naše dlouho připravovaná šifrovací hra. Poměr organizátoři - soutěžící byl mnohem lepší než loni, měli jsme na startu neuvěřitelných deset týmů. (Brácha se v sobotu ráno vrátil z jiné šifrovačky a říkal, že šlo jenom čtyřicet skupinek. Jenom!) Ač jsme se snažili, mělo to pár nedostatků, jako třeba neexistující organizátory a neviditelné dětské hřiště, ale snad se jim to líbilo. Nám určitě - daly jsme si zmrzlinu, šly na záchod do hotelu, objednaly si pizzu na křižovatku dvou ulic a lozily po průlezkách. A domů jsem šla za tmy, telefonovala jsem s mámou a ona se mě asi po deseti minutách ptala, jestli náhodou nevím, kde má mobil. Zcela vážně.
V pátek večer jsem šla do divadla. Na Oresteiu jsem se těšila a těžce mě zklamala - plastové kyblíky v antické tragédii vážně nepřekousnu. A navíc jsem usínala a svítilo mi světlo do očí. Když jsem se konečně po téměř čtyřech hodinách dostala ven, měla jsem takovou radost, že jsem utíkala na trolejbus, abych byla brzy doma. Měla jsem obyčejné boty bez podpatku, nicméně jsem tak šikovná, že jsem na rovné silnici spadla a narazila na tvrdou zem a ještě tvrdší obrubník. A od té doby jen těžko zvednu pravou ruku. Patří mi to, no. Jak říká děda, za ženskýma/chlapama a trolejbusy se prý neběhá.
V sobotu jsem po mnoha zmatcích (typu mámino - nemůžeš jet sama, zbytečně bys dělala problémy) přijela večer do Vlčnova. Kamarád tam bydlí, jeho milá u něj odpočívá po maturitě a jiný kamarád taky přijel na návštěvu. Šli jsme do búd, poslouchali folklorní kapely, pili víno a přitom si povídali o škole a dávali si hádanky. A dneska jsme viděli Jízdu králů, přesně tu, která je na seznamu unesca. Je to velká sláva, ale pořád je při ní ve Vlčnovských ulicích méně lidí, než když mají slevněné mléko. A ve stáncích prodávali tradiční plastové hračky a hrál tam jihoamerický indián (prý místo holandské dechovky, která tam jezdila minulá léta).
Na krála, matičko, na krála!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keneu Keneu | Web | 27. května 2012 v 23:51 | Reagovat

Enterona parafrázuje Seiferta parafrázujícího Máchu? fascinující...
já chci na šifrovačku!
Tobě zbývá ještě rok do maturity? to jsi mladší, než jsem myslela 8+)

2 enterona enterona | 28. května 2012 v 20:38 | Reagovat

umch, a jak to říkal Mácha? jsem neznaboh O:-)
jojo, ještě si počkám :) ale kdysi jsi mi sem psala, že ti zbývá posledních sedm fyzik a já jsem ti hrozně záviděla... už nemusím! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama