Štěňátka pod skalami

22. srpna 2012 v 22:39 | enterona |  Výkřiky
Už pár dní jsem zpět ze čtvrtého (a posledního) tábora letošního léta. Jsem spokojená a trošku překvapená - navzdory všem předpokladům a nespočetným pádům jsem přežila bez jakékoli vážnější újmy (no a co, že mám sedřenou půlku nohy).
Běhat orienťák je zábava. Máme skvělou průpravu na horolezectví a carvingové lyžování, běh přes překážky, skoky do dálky a občas i na plavání. Orientační běh je novodobý mnohoboj. (A už by ho na tu olympiádu fakt mohli zařadit.)
Zdokonalovali jsme se ale i v jiných sportech. Frisbee nám s mým malým a lehkým diskem příliš nešlo, beach volejbal se nám dařil vlastně ještě hůř, ale bavil nás ohromně. A s badmintonem jedem do Ria, protože trénujeme s železobetonovými raketami se zlatým výpletem (limitovaná edice!) a sázíme na podání s perfektně pokrčenou nohou (jedině levou).
Místo plavání v Máchově jezeře jsme jedinkrát skočili do místního brouzdaliště a místo Máchova památníku jsme navštívili muzeum Čtyřlístku v Třeskoprskách. Děti byly nadšené. Já jsem zjistila, že si stěží pamatuju jména hlavních postav. A už nic víc.
Vzala jsem si s sebou kytaru a pak na ni ostatní hráli víc než já. A zdeptali mě, protože mi zase ukázali, jak nedobře brnkám. Čímž mi nakonec ještě udělali radost, protože doma hraju jako o život a baví mě to ještě víc.
Viděli jsme poslední kousky olympiády (ach, co já budu ten rok a půl dělat?) a spoustu padajících hvězd. Taky jsem si uvázala stužku, respektive kousek obalu od piva, na dřevěného Pařízka v parku a spočítala jsem správně schody ve věži. Ačkoli obloha, strom i Bezděz slíbili splnit má přání, lépe ještě neběhám. Ale to přijde. A hlavně to druhé se splní!
A taky budu do roka těhotná. Říká hradní kaple.
Bývávalo nás na táboře na čtyřicet dětí. Letos deset maličkých a sedm nás, kteří jsme (někteří právem, jiní moc ne) byli považování téměř za vedoucí. A tak jsme chodili spát dlouho po večerce a energii jsme čerpali odpoledními stodvaceti pěkně všichni v jedné postýlce. Opravdová vedoucí zavírala oči před odpadky v naší chajdě. A za odměnu nám ještě koupila pivo! Všichni na nás byli hodní.
A ta štěňátka? Pod skalami se objevovala jenom mrtvá, za což všem ochráncům zvířat omlouváme. Ale někdy prostě není jiná možnost.
(Vůbec to není legrační, ale je to hrozně vtipné.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meruňka Meruňka | Web | 24. srpna 2012 v 11:31 | Reagovat

Štěňátko! :) Já chci taky umět hrát!!!

2 Lucy :) Lucy :) | Web | 25. srpna 2012 v 17:50 | Reagovat

tak štěňátka jsem vůbec nepochopila :P ale mám chuť si zahrát frisbee!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama